Emeran 1860, s.r.o.
Historie dolů

Jmenuji se Dvořák Zdeněk, bydlím v Teplicích a  již dvacet let pracuji v geologickém oddělení na povrchovém hnědouhelném lomu Doly Bílina. Mým hlavním zájmem je paleontologie a mineralogie. S prof. V. Bouškou jsme v roce 1997 shrnuli v knižní podobě poznání o výskytech nerostů v severočeské hnědouhelné pánvi. Zde jsem se začal blíže seznamovat s historií dolování uhlí v našem regionu. V současné době připravujeme podobné shrnutí v oblasti nálezů třetihorních rostlin v severočeské hnědouhelné pánvi.

A historie hornictví?

V roce 1995 jsem byl požádán vedením Dolu Bílina o spolupráci při vydání velkého a obsáhlého díla o historii těžby hnědého uhlí v našem regionu. V tvůrčím kolektivu jsem se mimo konkrétní kapitoly staral o obrazovou, historickou, mapovou a fotografickou dokumentaci. Sehnal jsem dosti obsáhlý soubor dokumentace a navázal spolupráci s muzei, archivy a sběrateli. V roce 1997 vyšla kniha "Doly Bílina - z historie hornictví k současnosti dolování na Bílinsku".

Po hrůzném zjištění, že v celé oblasti severočeského revíru není jediný profesionální historik na dějiny hornictví, jsem se rozhodl v této badatelské činnosti dále pokračovat.

Dal jsem dohromady pár stejně zatížených amatérských nadšenců a pod hlavičkou Spolku severočeských havířů ( o nich více níže ). Vznikla skupina spolupracujících kolegů, kteří se snaží podchytit zanikající archiválie o historii těžby hnědého uhlí v naší pánvi.

    Tato činnost se ubírá těmito směry:
  • podchytit fotografickou hornickou dokumentaci o historii revíru. Vzniká archiv snímků, které jsou uloženy na PC nosičích formou naskenování.
  • vzniká bibliografie dějin hornictví severočeské hnědouhelné pánve
  • zachraňujeme staré důlní mapy
  • publikujeme historické články a studie
  • vyhledáváme knihy, články a ostatní publikace o historii revíru.

 

Tato činnost je vedena v úzké spolupráci se Státním báňským archivem v Mostě - Velebudicích, kam získaný materiál předáváme a vzniká tak důstojné informační centrum pro badatele, zabývající se touto problematikou. Také spolupracujeme na vzniku důstojného hornického muzea našeho revíru.

Chtěl bych Vás čtenáře této stránky poprosit, pokud vlastníte nějaký historický materiál k dějinám severočeského hnědouhelného revíru ( to je od Ústí nad Labem , přes Teplice, Duchcov, Bílinu, Most, Chomutov až po Kadaň, táké od Krušných hor do Českého středohoří)
OZVĚTE SE.
Stáčí nám krátkodobě zapůjčit a vše vrátíme.
Jde nám především o fotografie, pohlednice, obrazy, kresby, mapy a články.

Kontakt je:
Dvořák Zdeněk
dvorak@sdas.cz

DĚKUJI       Zdař bůh

Zajímavé hornické obrázky najdete v kapitole Fotogalerie.

Spolek severočeských havířů

Kdo jsme a co chceme ?

Nuže v prosinci roku 1996, u příležitosti oslav svátku svaté Barbory, patronky to horníků, vznikl z  iniciativy malé skupinky nadšenců - zaměstnanců Dolu Kohinoor, bývalých zaměstnanců Dolu Alexander a několika inženýrů z Obvodního báňského úřadu v Mostě Spolek severočeských havířů, jenž si vytkl za cíl záchranu hornických historických památek v severočeském hnědouhelném regionu. Základním krédem Spolku je nemyslet jenom na přítomnost, ale i na to, jaký odkaz bude po v principu plenivé hornické činnosti na severu Čech zanechán příštím pokolením. Motorem ke vzniku takové iniciativy hnědouhelná pánev je přes svůj význam dnes asi jedinou hornickou lokalitou v ČR, která vůbec nemá hornické muzeum. Přitom se zřejmě oprávněně domníváme, že by si náš revír něco podobného, vzhledem ke svému postavení uvnitř ČR v minulosti i dnes, bezpochyby zasloužil. Když už nic jiného, tak proto, že po dobu téměř 200 let dával lidem zde žijícím obživu sice tvrdý, ale jistý chleba. Tento kraj horníků, černých komínů elektráren a jejich exhalací dal svojí vlasti krutou daň, která mu dodnes nebyla splacena. Z různých důvodů se ani nesnažíme srovnávat hornické muzejnictví našich nejbližších sousedů, kde například v SRN se hornická muzea nebo expozice historie hornictví dají počítat na desítky, a to téměř v každém hornickém revíru nebo lokalitě. Členové spolku se domnívají, že kulturní a hospodářskou úroveň země nutno objektivně hodnotit nejen podle počtu vytavených ingotů, objemu výroby nebo produkcí čehokoliv na jednoho obyvatele, ale mimo jiné i podle toho, jak se chová ke svojí historii, ať již jde o jakýkoliv obor lidské činnosti, hornictví nevyjímaje.

Spolek se již rozrostl na 79 členů a členství v něm přijala řada známých a renomovaných osobností z tohoto uhelného revíru i mimo něj. Za všechny jmenuji předsedu Českého báňského úřadu, předsedu obvodního báňského úřadu, v rámci Mostecké uhelné společnosti potom závodního lomů a závodního dolů, ředitele Dolu Kohinoor. Členy Spolku je také mnoho dalších erudovaných techniků a dělníků severočeské pánve, kterým není osud hornické historie našeho regionu cizí.

Co pro to děláme ?

Programovým prohlášením spolku byla oslovena celá řada institucí, okresním muzeem v Mostě počínaje, přes odbor kultury OÚ v Mostě, nadaci J. Agricoly v Příbrami, okresní hornické muzeum v Sokolově, hornické muzeum Anselm v Ostravě a národním technickým muzeem konče. Spolupráce byla navázána i s krajským památkovým úřadem v Ústí nad Labem. Nejlépe však zatím funguje součinnost s hornickým muzeem v Ostravě, kde nám jeho pracovníci nezištně poskytují cenné rady a poznatky z jejich záslužné činnosti.

V duchu svého programu a za účelem pokusu o záchranu toho, co zde z historických památek ještě zbylo, provedl spolek v roce 1997 řadu prohlídek s cílem ověřit, která lokalita by pro zřízení hornického muzea byla nejvhodnější. Ze všech dostupných a perspektivních lokalit se jako nejvhodnější ukázala lokalita bývalého Dolu Julius III v Kopistech u Mostu, kde by bylo lze s relativně malými náklady spojit hornickou expozici historie hlubinné i povrchové těžby s ukázkami tradičních havířských činností. V areálu bývalého Dolu Julius III lze expozice hornických činností celkem libovolně rozšiřovat a doplňovat podle okamžitých technických i finančních možností provozovatele. Nosným exponátem by se měla stát unikátní technická památka - parní těžní stroj z roku 1891, jenž byl na dole v provozu až do jeho likvidace v roce 1992 a v současné době, zakonzervován, čeká na své další, doufejme že smysluplné využití. Na své vystavení však čeká i další řada unikátních strojů, nástrojů a zařízení z konce minulého století, která do posledních chvil sloužila na Dole Alexander v Hrdlovce a na Dole 1.máj v Háji u Duchcova.

Spolek vlastními silami a v režii jednoho ze sponzorů - Dolu Kohinoor v Mariánských Radčicích provedl přemístění a záchranu některých zajímavějších technických památek z likvidovaného Dolu Alexander v Hrdlovce na deponii v prostorách bývalého Dolu Julius III. Jde o stroje a nástroje pocházející z doby vzniku a výstavby Dolu Alexander v roce 1891. Za všechny jmenujme alespoň buchar fy Ajax z r. 1897, kovářské náčiní a nářadí, strojní prostřihovačka, původní kovářská výheň z r. 1891, transmisní rozvody pro pohon dílenských strojů, poslední vůz uhlí a celá řada jiných artefaktů. Kromě toho byly tamtéž převezeny a uloženy i původní mramorové desky se jmény obětí z pomníku katastrofy na Dole Nelson III, náhodou objevené při demontáži chodníčků u zrušené busty Klementa Gottwalda na Dole Alexander - dříve Gottwald. Dále byl na bývalý Důl Julius III převezen Závodem útlumu a zahlazování MUS a.s. kompletní těžní stroj z likvidovaného Dolu 1. máj v Háji u Duchcova.

Členové Spolku rovněž pilně shromažďují historické mapy, dokumenty a ostatní písemnosti a disponují dnes už slušným fondem, i když zatím ne příliš uspořádaným, přičemž písemnosti, mapy a předměty stále přibývají. Aby byl Spolek kdykoliv připraven k rychlému otevření muzea, založil si i věcný depozitář, pro který však bude brzy muset najít nové vhodnější prostory, protože budoucí exponáty se množí a není je kam dávat. Dílem jsou uloženy na Dole Kohinoor, dílem po domácnostech členů, kteří si již pomalu zřizují sami malá hornická muzea. V této oblasti se zablýsklo na lepší časy v polovině května r.1998, kdy v rámci Spolku vznikla pod vedením geologa Dolů Bílina pana Z. Dvořáka dokumentačně-archivační sekce, která si vzala do vínku o tuto oblast se systematicky starat, za využití nejmodernějších prostředků počítačové techniky, dokumentaci na CD discích nevyjímaje.

Kromě svého zviditelnění mezi hornickou veřejností pořádáním 109. Skoku přes kůži, uspořádal Spolek jako předzvěst skoku v listopadu 97 slavnostní šachťák ve spolupráci s Vysokou školou báňskou v Ostravě, a to ve stylovém prostředí kantýny bývalého Dolu Julius III, řečeno slovy redaktora v Denníku Mostecka doslova "ve stínu těžní věže zrušeného dolu". Při té příležitosti byla uspořádána i první veřejná prohlídka tam umístěného parního těžního stroje od doby jeho odstavení v roce 1992. Z iniciativy Spolku a za vydatné pomoci pracovníků Dolu Centrum, byl parní stroj zakonzervován a strojovna uvedena po řadě let do náležitého stavu tak, aby na stroj děravou střechou nepršelo.

Veškeré snažení Spolku vyústilo v rámcovou studii - projekt obsahující konkrétní kroky, které je nutno při realizaci záměru Spolku učinit včetně hrubého rozpočtu. Studie byla spolu s průvodním apelujícím dopisem adresována generálnímu řediteli MUS a.s. a ke spolupráci byl vyzván i generální ředitel Severočeských dolů a.s.

Závěrem roku 1997 Spolek přijal členství v Památkové komoře, což je zájmový orgán celostátního dosahu, kde spolu s ostatními hornickými spolky zakládá odbornou sekci "historie hornictví". Všechny hornické spolky totiž do té doby působily na území ČR nekoordinovaně hlavně ve vztahu k zahraničním spolkům stejného charakteru. Ty přitom mají o spolupráci nebývalý zájem. Jde především o spolky v sousedním Německu, ale i Polsku, kde má spolková hornická činnost bohatou a dlouholetou tradici. Svůj význam má účast v sekci historie hornictví i při řešení problémů spolků stejného zaměření, protože jde o jejich společné zájmy.

Shromážděné dokumenty i věcné exponáty nám bylo líto skladovat po místnostech a v domácnostech členů, a tak jsme si řekli, že když už zatím nemůžeme mít hornické muzeum, mějme alespoň vlastní hornickou výstavu. Slovo dalo slovo, vstoupili jsme v jednání s okresním muzeem v Mostě a hned jsme pochopili, že se nám podařilo trefit hřebíček na hlavičku, protože rok 1998 je kulatým výročím založení tohoto institutu a jakákoliv iniciativa byla ze strany ředitelky muzea PhDr. Pokorné víc než vítána. Proto jsme koncem dubna instalovali a otevřeli v  okresním muzeu v Mostě výstavu "Z historie uhelného hornictví na severu Čech". Za účelem získání dalších autentických materiálů jsme navázali úzkou spolupráci s mosteckou pobočkou státního archivu Litoměřice, kde nám ochotná PhDr. Králová zapůjčila množství zajímavých dokumentů, map a fotografií a náš patron - Mostecká uhelná společnost - nám umožnila vyhotovit množství věrných barevných zvětšenin a kopií na nejmodernějších drahých kopírovacích strojích. Nutno poznamenat, že tato investice se vyplatila neboť sami jsme byli překvapeni, jak autenticky a věrohodně vyhlíží barevná kopie zahnědlé černobílé fotografie nebo ručně psaného dopisu nesoucí všechny zuby času i dobovou patinu. Na poněkud netradičně pojaté výstavě bylo možno spatřit vedle cenných a zajímavých exponátů svědčících o bohaté hornické tradici regionu i řadu dnes již historických fotografií zrušených dolů, které nelze spatřit dnes už nikde jinde, než na takovéto u nás ojedinělé výstavě. Zajímavou atrakcí byl i vysoce řemeslně propracovaný pohyblivý model hlubinného dolu včetně animovaných podzemních pracovišť z přelomu století.

Členové Spolku se pravidelně zúčastňují sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice v sekci "T" - Tradice a historické památky českého hornictví kam aktivně přispívají svými přednáškami.

A co dál?

Funkci Spolku pak i napříště spatřujeme hlavně v provokování příslušných institucí, v navrhování možností ke vzniku hornického muzea a v neposlední řadě a především ve shromažďování a deponování materiálů zatím nám dostupných, které se jinak mohou nenávratně ztratit. Nic víc, ale také nic méně.

Spolek severočeských havířů závěrem vyzývá všechny, kterým záchrana movitých i nemovitých památek na hornickou činnost v severo-české pánvi něco říká, aby přispěli svým dílem k této pro budoucnost, ale i současnost prospěšné činnosti, každý podle svých možností. Zároveň vyzývá všechny občany, kteří mají ve svém majetku či dědictví historické dokumenty nebo předměty, aby umožnili Spolku jejich zdokumentování nebo zhotovení jejich věrných kopií. Kultura každého národa se totiž neměří jenom počtem vytěžených tun, ale i vztahem k odkazu svých předků.

Zajímavé hornické obrázky najdete v kapitole Fotogalerie.